Vytvoření Svaru - Parkside PIFDS 120 A1 Operation And Safety Notes

z Vytvoření svaru
Bodový svar nebo svařování rázem
Hořák se posouvá dopředu. Výsledek:
Hloubka provaření je menší, šířka svaru
větší, housenka svaru (viditelná plocha
svaru) je plošší a tolerance vaznosti větší
(chyba při tavení materiálu).
Tažený svar nebo svařování vzad
Hořák se odtahuje od svaru (obr. S).
Výsledek: Hloubka provaření je větší, šířka
svaru je menší, housenka vyšší a tolerance
vaznosti menší.
Svarové spoje
Ve svařovací technice existují dva základní
typy spojování: Tupý svar (vnější roh) a kou-
tový svar (vnitřní roh a přesazení).
Tupé svary
U tupých svarů do tloušťky materiálu 2 mm
jsou svařované hrany spojeny těsně u sebe.
Pro větší tloušťky by měla být zvolena vzdá-
lenost 0,5–4 mm. Ideální vzdálenost závisí
na svařovaném materiálu (hliník nebo ocel),
složení materiálu a zvoleném druhu svařo-
vání. Vzdálenost by měla být stanovena na
zkušebním kusu.
Ploché tupé svary
Svařování se musí provádět bez přerušení
a s dostatečnou hloubkou provaření, proto
je velmi důležitá důkladná příprava. Kvalitu
výsledku svařování ovlivňuje: intenzita
proudu, vzdálenost mezi svařovanými
hranami, sklon hořáku a průměr svařovacího
drátu. Čím kolmější je hořák k obrobku, tím
větší je hloubka provaření a opačně.
82
CZ
S
K zamezení nebo redukci deformací
vznikajících během tvrdnutí materiálu je
dobré obrobky před svařováním upevnit
do přípravku. Musí se zamezit vyztužení
svařované struktury, aby nedocházelo
k prasknutí svaru. Tyto obtíže lze redukovat,
pokud existuje možnost obrobek otočit tak,
aby bylo možno svařování provést ve dvou
krocích protichůdným směrem.
Svary na vnějším rohu
Příprava tohoto druhu je velmi jednoduchá
(obr. T, V).
T
U