Eduard ProfiPACK MiG-21BIS Instructions Manual

MiG-21BIS
SOVIET SUPERSONIC FIGHTER
1:48 SCALE PLASTIC KIT
intro
The MiG-21 was one of a long list of Mikoyan-Gurevich products to be integrated into the armed forces of the Soviet Union, the Warsaw Pact, and
allied client states. Its predecessors included such notable types as the MiG-15, MiG-17 and the supersonic MiG-19. The roots of this project reach back
to the first half of the fifties. In 1954, the Ye-1 project came to an end, and was quickly picked up by the Ye-2. Both had a swept wing. The first machine
to feature the delta wing was the Ye-4, which first took to the air on June 16th, 1955. It was also demonstrated a year later at the Moscow airfield Tushino.
The first of the new line to enter production was the MiG-21F, which together with the MiG-21P and F-13 represented the first generation of the MiG-21,
and was in production through the end of the fifties and the beginning of the sixties. Subsequent versions included the PF, FL, PFM, R, etc, the production
of which peaked at the end of the sixties. The third generation started production in 1968, which included such versions as M, SM, MF, SMT, BIS among
others. Simultaneously, two-seat training versions were also produced designated MiG-21U, UM and US. Production of the MiG-21 ended in 1985, and
was put into service with some fifty nations. Over the course of the cold war, the opponents of the MiG-21 included the likes of the Northrop F-5 Freedom
Fighter and the Dassault Mirage III. NATO assigned it the reporting name 'Fishbed'. It became the most produced supersonic fighter in terms of quantity.
The new machines came off Soviet production lines in Moscow, Gorky and Tbilisi. The MiG-21F-13 was also built under license in Czechoslovakia and the
MiG-21FL, M and BIS in India by Hindustan Aeronautics Ltd. The Soviet Union produced 10, 645 examples of all versions, 194 were built
in Czechoslovakia and 657 in India. Outside of the Soviet Union, the type flew with a long list of nations on all continents with the exception of Australia. The
MiG-21 participated in combat in Vietnam, the Indo-Pakistan wars, the Cuban participation in Angola and in the Arab world's attempt to eliminate Israel.
Thanks to the high volume of use, the highest number of aces produced on the type was in Vietnam. The top of the ladder is occupied by Nguyen Van Coc
with nine kills. The type serving as a fighter-bomber served with the Soviet Union and other nations of the Warsaw Pact into the eighties, when it began
to be displaced by the MiG-29 Fulcrum.
This kit is specific to the building of a model of the MiG-21BIS. In factory documentation, it is identified as 'Izdelye 75'. As opposed to the MF and SMT
versions, it was optimized as a fighter, and not intended for ground attack as its primary role. It was powered by a Tumanskiy R-25-300, and armed with
a twin barreled GS-23-2L 23mm cannon with 200 rounds. Hardpoints could still be loaded with R-13M, R-55, R-60 and R-60M missiles, UB-16-57 or UB-
32A rocket pods, S-24 unguided rockets, bombs up to 500kg in size, and ZB-360 napalm bombs. The aircraft was delivered to nations of the former
Warsaw Pact and the Third World either as the model 'Izdelye 75A' with the Lazur ground control intercepta system, or as the 'Izdelye 75B with the Polyot
OI ILS (Instrument Landing System). The former carried the NATO code 'Fishbed N', and the latter 'Fishbed K'. Both versions served as 'Izdelye 75' with
Soviet VVS and PVO units.
úvodem
MiG-21 byl další konstrukcí kanceláøe Mikojan-Gurjeviè, která se zaøadila do výzbroje Sovìtského svazu, zemí Varšavské smlouvy
a dalších ozbrojených sil. Jeho pøedchùdci byly tak významné typy jako MiG-15, MiG-17 èi nadzvukový MiG-19. Koøeny vývoje letounu sahají do první
poloviny 50. let minulého století. V roce 1954 byl dokonèen projekt Je-1, velmi rychle nahrazený druhým prototypem Je-2. Oba mìly šípové køídlo. Prvním
strojem s delta køídlem byl prototyp Je-4, který se do vzduchu dostal poprvé 16. èervna 1955. Pøedstavil se také na letecké pøehlídce, která se konala o rok
pozdìji na moskevském letišti Tušino. Jako první se do sériové výroby dostala verze MiG-21F, která spoleènì s MiG-21P a MiG-21F-13 reprezentovala
první generaci tohoto typu, vyrábìnou na pøelomu 50. a 60. let minulého století. Následovaly další, pokroèilejší verze – PF, FL, PFM, R atd. , jejichž
produkce vyvrcholila v druhé polovinì 60. let. Od roku 1968 probíhala výroba tøetí generace, která zahrnovala napøíklad verze M, SM, MF, SMT, BIS
a další. Soubìžnì se stavìly také dvoumístné cvièné jednadvacítky MiG-21U, UM a US. Výroba MiGù-21 skonèila v roce 1985 a do výzbroje je zaøadilo
okolo 50 zemí svìta. MiG-21 mìl bìhem studené války své protìjšky v typech Northrop F-5 Freedom Fighter èi Dassault Mirage III. Vojska NATO dalo
typu kódové oznaèení Fishbed. Stal se v nejvìtších poètech vyrábìným nadzvukovým letounem. Nové stroje v Sovìtském svazu sjíždìly z továrních
linek v Moskvì, Gorkém a Tbilisi. V licenci se stavìla verze MiG-21F-13 v Èeskoslovensku a MiG-21FL, M a BIS v Indii u Hindustan Aeronautics Ltd.
V Sovìtském svazu vzniklo 10 645 exempláøù všech verzí, v Èeskoslovensku 194 kusù a v Indii 657 strojù. Kromì ozbrojených sil Sovìtského svazu létal
s øadì zemí, s výjimkou Austrálie na všech kontinetech. Zúèastnil se øady váleèných konfliktù, vèetnì války ve Vietnamu, indicko-pákistánských potyèek,
kubánského tažení v Angole èi arabské snahy o znièení Izraele. Díky nejvìtšímu zapojení do bojových akcí se nejvìtší poèet stíhacích es zrodil
ve Vietnamu. Na èele žebøíèku stojí Nguyen Van Coc s devíti sestøely. V roli pøepadového stíhacího letounu sloužily MiGy-21 v Sovìtském svazu a dalších
zemích Varšavské smlouvy až do 80. let, kdy jej jako plnohodnotná náhrada zaèaly z prvoliniové služby vytlaèovat nové MiGy-29 Fulcrum.
Z této stavebnice si mùžete postavit MiG-21BIS. V tovární dokumentaci tato verze figuruje pod oznaèením Izdìlje 75. Na rozdíl od verzí MF èi SMT
se jednalo o stíhací letoun, který nebyl primárnì urèen k útokùm na pozemní cíle. Pohánìl jej motor Tumanskij R-25-300. Výzbroj tvoøil dvouhlavòový
kanon GŠ-23-2L ráže 23 mm se zásobou 200 ran. Podvìsnou výzbroj tvoøily rakety R-13M, R-55, R-60 R-60M, popø. raketové bloky UB-16-57 a UB-32A,
protizemní neøízené rakety S-24, pumy do 500 kg a zápalné nádrže ZB-360. Do zemí bývalé Varšavské smlouvy a zemí tøetího svìta byly dodávány buï
jako Izdìlje 75A se systémem pozemního navádìní na cíl Lazur, nebo jako Izdìlje 75B se systémem blízké navigace Poljot OI. V kódu NATO nesly stroje
se systémem Lazur M oznaèení Fishbed N, stroje se systémem Poljot OI pak oznaèení Fishbed K. Obì varianty sloužily jako Izdìlje 75 také u jednotek
sovìtské PVO, resp. VVS.
F
MiG-21BIS, Izdelye 75B, 3rd Air Base, Graf Ignatevo, Bulgaria, from 2002
MiG-21BIS serialed 75094114 was delivered to Bulgaria in 1983. The first user of the aircraft was the 19th Fighter Regiment. From 2002, it served at Air Base
No.3, based at Graf Ignatevo, where the MiG-21s share the ramp with the more modern MiG-29.
MiG-21BIS výrobní èíslo je 75094114 byl do Bulharska dodán v roce 1983. Prvním uživatelem stroje se stal 19. stíhací letecký pluk. Od roku 2002 létá tento
MiG u 3. letecké základny na letišti Graf Ignatìvo, kterou MiGy-21 sdílejí s modernìjšími MiGy-29.
FOR COMPLETE PROFILE PLEASE REFER
KOMPLETNÍ KAMUFLÁŽNÍ SCHÉMA
NALEZNETE NA
www.eduard.com/info/photos/8232
8232