Eduard 8165 Assembly Instructions Manual

I I -2M S -2M S
L L
A FEW WORDS FIRST
Jen několik strojů v dějinách letectví bylo tak důle itých pro svého u ivatele, jako Ilju in Il-2 pro Sovětské vzdu né síly v době 2.světové války. Celkem bylo v letech 1941-1945 pro VVS postaveno 36 163 turmoviků Il-
2 různých verzí, a tento letoun byl pro vzdu né síly stejně důle itý, jako slavný tank T-34 pro pozemní armádu.
Po poměrně dlouhém předvále ném vývoji tří prototypů CKB-55, CKB-57 a CKB-55P byl CKB-55P na jaře roku 1941 přijat do výzbroje VVS pod vojenským ozna ením Il-2. Sériová výroba za ala v březnu 1941, a do č
22. ervna 1941, kdy za al německý útok na SSSR, bylo dodáno 249 letadel. První sériové Il-2 byly poháněny motorem AM-38, vyzbrojeny byly dvěma kulomety KAS rá e 7,62 mm a dvěma kanóny VAK rá e 20 mm č č
v křídle. Kromě nich nesly závěsníky pro osm raket RS-82 a 600 kg bomb na vněj ích závěsech a v křídelních pumovnicích. Kanóny VAK byly brzy nahrazovány výkonněj ími VJa-23 rá e 23 mm.
Prototyp CKB-55 byl původně koncipován jako celokovový dvoumístný stroj, se střelcem, bránícím letadlo před útoky ze zadní polosféry. Sériové Il-2 se od prototypů zna ně li ily. Pro nedostatek surovin, předev ím
hliníku, byly zadní ást trupu a křídlo vyráběny ze dřeva. Pro úsporu váhy byla zru ena kabina střelce, a stroj zůstal jednomístný, bez ochrany zezadu. Váha přesto vzrostla, rychlost a celkové výkony klesly, velmi se č
zhor ila strukturální pevnost draku, předev ím trupu. Nedostate ná obranyschopnost stroje byla v podmínkách vzdu né převahy protivníka fatální, a vále né ztráty Il-2 dosahovaly mnohdy enormních ísel. Reakce š
frontových jednotek byla pragmatická, mnoho strojů dostalo nouzová zadní střeli tě.
Letecký průmysl reagoval pomaleji, v letech 1941 a 1942 ře il tě ké potí e spojené s evakuací výrobních závodů do východních oblastí země. Obnovení produkce bylo základním úkolem, po jeho splnění do lo na úpravy
konstrukce. První oficiální úprava na dvoumístný stroj byla představena na konci roku 1942. Prostor posádky byl prota en dozadu, za trupovou palivovou nádr . Střelec byl chráněn 6 mm silnou zadní trupovou
přepá kou, jeho zbraní byl tě ký kulomet Berezin UBT rá e 12,7 mm se zásobou 150 nábojů. První dvoumístné Il-2 se dostaly na frontu v říjnu 1942. V lednu 1943 pak na frontu při ly první modifikované Il-2M s novým ž ž
motoremAM-38F s výkonem 1750 k (oproti 1600 kAM-38) a pancéřovou ochranou střelce roz ířenou i na boky a podlahu jeho kabiny. Váha stroje ov em narostla o 900 kg oproti jednomístnému Il-2, proto se sní il po et
nesených raket na tyři. č
Tato verze zůstala hlavní výzbrojí bitevních jednotek VVS po celý rok 1943. Proto e kabina střelce posunula tě i tě stroje dozadu, do lo ke zhor ení letových vlastností. To napravila dal í modifikace, představená na
konci roku 1943. Nábě ná hrana křídla dostala íp 15° a letové vlastnosti se výrazně zlep ily. V této podobě byl nový stroj zna en Il-2m3 a zůstal ve výrobě a do konce 2.světové války. ž
A koli motor, prostory posádky a chladi byly pancéřovány, turmoviky měly v bojích tě ké ztráty. Luftwaffe si udr ovala převahu nad východní frontou a do roku 1944, a i kdy její síla v pozděj ím období války č č
vlivem tě kých ztrát nad v emi frontami slábla, protivzdu ná obrana pozemních jednotek, obávaný Flak, naopak sílila a zůstávala smrtelně nebezpe nou a do posledních dnů války. I v posledních letech války se 50% ž š
strojů vracelo z operací s různým stupněm po kození a opera ní ztráty zůstávaly na úrovni 3-5%, co bylo při vysoké intenzitě nasazení pro posádky vra edné. Mnozí piloti nepře ili 10 bojových letů, a ztráty střelců byly
je tě výrazněj í, a sedmkrát vy í ne u pilotů. Je známo, e zhruba 1/3 letců VVS, vyznamenaných za 2.sv.války titulem Hrdina Sovětského svazu, byli piloti nebo střelci Il-2. š š ž šš ž
Few aircraft in military aviation history were as important as the Ilyushin Il-2, particularly for the Soviet Air Force during the years of World War II. A total of 36,163 Il-2 Shturmoviks of various version were produced
during the 1940-1945 time period, and this aircraft was as important for the air force as the famous T-34 tank was for the RedArmy's ground forces.
After a long pre-war development, when three prototypes, CKB-55, CKB-57 and CKB-55P were tested and progressively improved, CKB-55P was finally accepted under the VVS designation of Il-2 in the spring of
1941. Series production was set-up in March, 1941, and by the time of the German attack on June 22, 1941, the VVS received 249 aircraft. The production Il-2 was powered by the AM-38 engine and was armed with two
ShKAS 7,62mm machine guns and two ShVAK 20mm cannon mounted in the wings. As an option, the aircraft could also wield eight RS-82 anti-ground rockets, and some 600 kg of bombs. The ShVAK cannon were soon
replaced by VJa 23 cannon of 23mm caliber
Although originally designed as an all-metal airframe , two seat aircraft, with gunner protecting the aircraft's rear hemisphere, production aircraft were different. For the lack of metal, especially aluminum, the wing and
rear fuselage were redesigned to be of all-wood construction. The gunner position was deleted, and the aircraft became a single-seater, with no protection from the rear. The result of such changes were terrible. The weight
was increased, and the maximum speed decreased correspondingly, and the fuselage structural integrity suffered. The lack of rear attack protection became the biggest problem. With lack of fighter protection, and the
Luftwaffe's hold on air-superiority during 1941-1943, the Il-2 losses were agonizingly high. Unit reaction on the front line was pragmatic, and many aircraft were modified with a temporary gunner position.
The industry reacted slower, due to the 1941/1942 evacuation of production facilities east of the Ural Mountains, away from the more industrialized but threatened western section of the Soviet Union. The industry solved
the most pressing problem, to restart production as soon as possible and as such, there was little tolerance for any ideas concerning design changes. Thefirst official major airframe change was not introduced until late
1942, when the rear gunner position was readapted. The cockpit was enlarged towards the rear, and the gunner seat was a simple strap behind the fuselage fuel tank. The gunner was protected by 6mm metal slab on the rear
sides of his cockpit, which was covered by an open glass canopy. His weapon was a 12,7 mm UBT machine gun with 150 rounds. The first two seaters reached the front line in late October, 1942, still powered by olderAM-
38 engines. In early January, 1943, the front line saw the first modified Il-2M with a new AM-38Fengine, rated at 1750hp power against 1600hp of the older AM-38. The gunner's cockpit was improved with better armor
protection, and was enlarged to the sides and down to the floor of the cockpit. The wing mounted weapons remained two VJa-23 cannon and two ShKAS 7,62mm machine guns. The rocket load was decreased to four
shells, because it was necessary to compensate for the higher airframe weight, increased by over 900 kg compared to the single-seat variant.
This variant remained the main attack unit weapon for the whole of 1943. Because the gunner's office changed the aircraft's centre of gravity, the flying characteristics worsened. To reestablish them, a new swept wing was
introduced, with leading edge sweep of 15°. The new swept wing variant, designated Il-2m3, was introduced in late 1943, and remained the main production version until the end of the war.
Although the engine, cockpit and radiator were armored, Shturmoviks suffered heavy looses. The Luftwaffe held air superiority over the Easter Front for a long time, at least until early 1944. But even later in the war, the
Shturmovik's losses didn't let up much. However, the Luftwaffe's effectiveness gradually reduced thanks to mounting losses over all fronts, and Luftwaffe units were not able to cover the entire front line. Nevertheless,
German ground units anti-aircraft protection batteries, the famous Flak, remained an extreme danger up to the final days of the war. Late in the war, 50% of Shturmoviks returned from operations with damage, and
operational losses were on the level of 3-5%. Many pilots didn't survive more than 10 combat missions. Exceptional losses affected the gunners, killed seven times more often than Il-2 pilots. As a matter of fact, one third
of VVS crews, awarded the top Soviet commendation, the Hero of the Soviet Union Gold Star, were Shturmovik pilots and gunners.
Il-2M TECHNICAL DATA
WING SPAN: 14.60 m
LENGTH: 11.65 m
HEIGHT: 3.40m
EMPTY WEIGHT: 4,625 kg
TAKE-OFF WEIGHT: 6,160 kg
MAX.SPEED AT 1200 m: 390 km/h
MAX.SPEED AT SEA LEVEL: 375 km/h
LANDING SPEED: 136 km/h
SERVICE CEILING: 6,900 m
RANGE: 685 km
POWERPLANT: One Mikulin AM-38F
ENGINE OUTPUT: 1,287kW / 1,750hp
ARMAMENT: Two 23mm VJa-23 cannon,
two 7.62mm ShVAK machine guns,
one 12.7mm UBT machine gun
HTURMOVIK HTURMOVIK
ž ž
š ž
š
š
š č
š
š ž ž
ž
ž
š
Š
š
š č
ž
Il-2M TECHNICKÁ DATA
ROZPĚTÍ: 14,6 m
DÉLKA: 11,65 m
VÝ KA: 3,4 m Š
PRÁZDNÁ HMOTNOST: 4625 kg
VZLETOVÁ HMOTNOST: 6160 kg
MAX.RYCHLOST V 1200 m: 390 km/h
MAX.RYCHLOST U ZEMĚ: 375 km/h
PŘISTÁVACÍ RYCHLOST: 136 km/h
DOSTUP: 6900 m
DOLET: 685 km
MOTOR: AM-38F
VÝKON MOTORU: 1287kW / 1750 k
VÝZBROJ: 2x VJa-23 rá e 23 mm, ž
2x VAK rá e 7,62 mm, Š ž
1x UBT rá e 12,7 mm ž
š š
š
ž
š
ž š
š č
ž ž
ž
An example of the overall white winter camouflage with upper surfaces painted matt white, lower remains blue.
P íklad celobílé zimní kamufláže, s horními plochami nat enými matnou bílou, spodní plochy z stávají modré. ř
eduard
č
Š ž
Š š
č
č
ž
š
š š
ž
ž
č ž
ž
ř
To build this aircraft, use decals # 6, 12, 23 and 36
Pro stavbu tohoto stroje použijte obtisky . 6, 12, 23 a 36
8165
1:48
Š
č
Š ž
ž
š š
č
š
š
ž č
š
ž š
ž
ů
č