Eduard Striking Eagles Manual

Striking Eagles
US SUPERSONIC FIGHTER
1:48 SCALE PLASTIC KIT
intro
In October 1965 the requirements for air superiority fighter were issued by U. S. Air Force. These were followed by the request for proposals that called
fo the new aircraft with both air-to-air and air-to-ground capabilities.Many studies were elaborated but none of them was accepted by the Air Force. In 1967
two-engined MiG-25 was put into the service by Soviet Union. U.S. representative considered this aircraft an air superiority fighter and they realized that only
F-4 Phamntom is able to deal with the new Soviet fighter. Moreover the visual contact with the MiG-25 was necessary as Phantoms couldn´t engage targets
at long range. Early F-4 produced prior to the Vietnam war didn´t have any internal guns or cannons. It was clear that the new fighter has to be developed
So U.S. Air Force was looking for the sucessor of Phantom and the requirements for the F-X air superiority fighter were issued. Four companies joined the
competition. The result of the competition were announced on December 23, 1969. The winner of the USAFs Fighter-Experiment (F-X) study was the
McDonnell Douglas design. As required the new aircraft was designed to gain and maintain superiority in aerial combat through a mixture
of maneuverability, acceleration, range, weapons and advanced avionics. Flight test program started on July 27, 1972 when the prototype made its maiden
flight from Edwards AFB, CA. Two-seat version followed in July, 1973. The test were a succes and McDonnell Douglass fighter was accepted by USAF
under designation F-15 Eagle. The deliveries of production F-15s begun on November 4, 1974 when the 555th Tactical Fighter Training Squadron / 58th
Tactical Training Wing at Luke AFB, AZ obtained very first Eagle. The 27th Tactical Fighter Squadron Langley AFB, VA became the first operational user
of the F-15. First aircraft was dellivered to this unit on January 9, 1976. The former designation F-15 for single-seater and TF-15 for two-seater was changed
to F-15A and F-15B when F-15C arrived in 1979. The typical armament was a M61 Vulcan 20 mm gun and four AIM-7 Sparrow missiles. The first flight of the
F-15C model was Feb. 27, 1979. The F-15D, a combat-capable two-seat trainer version, first flew on June 19, 1979. F-15E is an all-weather multirole fighter.
It was developed in the 1980s by McDonnell Douglas at its own cost. Is intended for long-range, high speed interdiction without relying on escort
or electronic warfare aircraft. The second cockpit occupied by Weapon Systems Officer was added behind the pilot´s seat. The armament consists of a M61
Vulcan mounted in the starboard wing root. Various missiles, bombs and pods can be attached to the hardpoints on the wings and fuselage. The USAF
deployed F-15Cs, Ds and Es to the Persian Gulf in 1991 to participace in Operation Desert Storm. The single-seat F-15C was used as an air superiority
fighter while F-15E conducted air-to-ground attacks and flew mainly at night. Their target were modified SCUD missile launchers and artillery sites ussualy
found using the LANTIRN system. During Operation Desert Storm F-15Cs achieved 34 confirmed kills of Iraqi aircraft. These were destroyed mostly
by missiles. The F-15 jockeys are credited with five MiG-29 Fulcrums, two MiG-25 Foxbats, eight MiG-23 Floggers, two MiG-21 Fishbeds, two Su-25
Frogfoots, four Su-22 Fitters, one Su-7, six Mirage F1s, one Il-76 cargo plane, one Pilatus PC-9 trainer, and two Mi-8 helicopters. Apart of the U.S. forces
only Royal Saudi Air Force flew F-15Cs. RSAF pilots achieved two more kills. F-15s also participated in NATO military operation against the Federal
Republic of Yugoslavia during the Kosovo War. F-15Cs shot down four Yugoslav MiG-29s using AIM-120 AMRAAM missiles. No other fact tells more about
the F-15 quality than that none F-15 has been lost in any air to air combat. In addition to the USAF and Saudi Arabia, the F-15 is flown by Israel and Japan.
úvodem
V roce 1965 vydalo U.S. Air Force požadavky na letoun k vybojování vzdušné pøevahy. Následovány byly poptávkou na letoun, který byl vhodný jak pro
vzdušné souboje, tak pro útoky proti pozemním cílùm. Vypracována byla øada konceptù, ale ani jeden z nich nebyl USAF pøijat. V roce 1967 se v sovìtské
výzbroji objevil dvoumotorový typ MiG-25. Pøedstavitelé USAF se domnívali, že jde o taktický stíhací letoun. Zároveò vyšlo najevo, že MiGu-25 se mùže
postavit pouze F-4 Phantom, ovšem pouze za pøedpokladu vizuálního kontaktu mezi obìma stroji. Phantomy totiž nedokázaly bojovat na delší vzdálenosti.
Rané F-4 vyrobené pøed válkou ve Vietnamu navíc nenesly žádnou pevnou hlavòovou výzbroj. Vyvstala tedy potøeba vyvinout nový stíhací letoun. U.S. Air
Force tedy zaèala hledat nástupce Phantomu a vydala specifikace na taktický stíhací letoun F-X. Do soutìže se zapojily ètyøi spoleènosti. Výsledky soutìže
byly vyhlášeny 23. prosince 1969. Vítìzem na provedení studie F-X se stala spoleènost McDonnell Douglas se svým projektem. Jak bylo požadováno, nový
letoun mìl vybojovat a udržet vzdušnou pøevahu ve vzdušných soubojích s využitím obratnosti, výkonu motorù, doletu, výzbroje a pokroèilé avioniky.
Program letových testù byl zahájen 27. èervence 1972, kdy se na základnì Edwards AFB do vzduchu poprvé dostal prototyp letounu. V èervenci 1973
následovala dvoumístná verze. Testy probìhly úspìšnì a stíhaèka byla pøijata do služby u USAF pod oznaèením F-15 Eagle. Dodávky sériových F-15
zaèaly 4. listopadu 1974, kdy 555th Tactical Fighter Training Squadron / 58th Tactical Training Wing ze základny Luke AFB dostala svùj první Eagle. První
operaèní jednotkou se stala 27th Tactical Fighter Squadron ze základny Langley AFB. Ta své F-15 dostala poèínaje 9. lednem 1976. Pùvodní oznaèení F-15
pro jednomístné a TF-15 pro dvoumístné stroje se zmìnilo na F-15A, respektive F-15B v roce 1979, spoleènì s pøíchodem pokroèilejší verze F-15C.
Typickou výzbrojí tìchto F-15 byl 20mm kanon M61 Vulcan a ètveøice øízených støel AIM-7 Sparrow. První let verze F-15C probìhl 27. února 1979. F-15D
byla dvoumístnou cviènou verzí, pøípadnì plnì využitelnou v boji. Do vzduchu se poprvé dostala 19. èervna 1979. F-15E je víceúèelovým stíhacím
letounem použitelným za nepøíznivých povìtrnostních podmínek. McDonnell Douglas jej vyvinul na vlastní náklady v roce 1980. Je urèen k rychlým úderùm
na delší vzdálenosti bez nutnosti asistence ze strany doprovodných stíhaèù èi letounù pro elektronický boj. Za pilotovým kokpitem se objevilo pracovištì
operátora zbraòových systémù. Výzbroj pøedstavuje 20mm kanon M61 Vulcan v koøeni køídla. Na závìsníky pod køídlem a trupem lze podvìsit pestrou
smìs raket, pum èi kontejnerù. V roce 1991 USAF nasadilo své F-15C, D a E v operaci Pouštní bouøe v Perském zálivu. Jednomístné F-15C létaly v roli
taktického stíhaèe, F-15E pak podnikaly útoky na pozemní cíle, zejména pod rouškou tmy. Jejich cíli byly vypouštìcí zaøízení pro rakety SCUD
a dìlostøelecká postavení. Vyhledávány byly pomocí kontejneru se systémem LANTIRN. Bìhem operace Pouštní bouøe dosáhly F-15C celkem 34
potvrzených sestøelù iráckých letounù. Znièeny byly pøedevším prostøednictvím øízených støel. Piloti F-15 si pøipsali pìt MiGù-29, dva MiGy-25, osm MiGù-
23, dva MiGy-21, dva Su-25, jeden Su-7, šest Mirage F1, jeden dopravní Il-76, jeden cvièný Pilatus PC-9 a dva vrtulníky Mi-8. Kromì USAF zde s F-15
operovalo ještì Royal Saudi Air Force, jehož piloti mají pøiznány další dva sestøely. F-15 se též podílely na vojenských operacích NATO nad bývalou
Jugoslávií bìhem války v Kosovu. Zde F-15 sestøelily dva jugoslávské MiGy-29 za použití støel AIM-120 AMRAAM. Nic nehovoøí o kvalitì F-15 Eagle natolik
jako fakt, že ani jeden stroj tohoto typu nebyl ztracen ve vzdušném souboji s nepøítelem. Vedle USA a Saúdské Arábie létají F-15 ve výzbroji Izraele
a Japonska.
1177
1177-NAV1