Royal Class MiG-15 Manual

MiG-15
intro
MiG-15 fighter aircraft has became one of the post-WW2 aircraft development symbols, especially the one of the communist
block lead by Soviet Union. It played crucial role in the Korean War, took part of the Suez Crisis as well as in other less important
conflicts in Asia, Africa, Carribean etc. The key part sof the aircraft – the engine and the swept wing – were not developed in Soviet
Union but in other countries. The swept wing was elaborated by German researchers and found its way to Soviet Union as a part
of the war prize. The engine, under licence built Rolls Royce Nene, was created by British engineers. The specifications that led
to the MiG-15 birth were issued in 1947. Temporary Soviet attempts to develop their own jet engine failed and captured German
Jumo 004 and BMW 003 jet engines became obsolete. Under such a situation Soviet Union decided to buy few tens of British
Nene I, Nene I and Derwent V engines. The licence to built these engines was built also. Three type sof the fighter airplanes were
built using these engines. The Derwent was the heart of Yak-23 with straight wing and Nene found its way to Lavochkin 168 and
MiG-15, both with the swept wing and horizontal stabilizator. Soviets believed that at least one of two different wing designs will
fulfil the requirements. Finally Yak-23 and MiG-15 entered the serial production but only the latter became world-wide known
thanks to its performance and high numbers of airplanes manufactured. The first prototype under I-301 designation was finished
on December 19 and made its maiden flight on December 30, 1947. The second prototype powered by more powerful Nene II
engine flew for the first time on May 27, 1948. The third prototype joined previous two ones afterwards but test flight were
so satisfying that serial production of the aircraft under designation MiG-15 was ordered on July 17, 1948. The first production
aircraft was assembled in June, 1949 and the serial production was step by step launched in many facilities across the Soviet Union.
The production MiG-15 was powered by RD-45F engine and armed with two 23mm cannons NS-23KM and one 37mm cannon
N-37. The various bombs and unguided air-to-ground missiles (LR-130 and S-21) could be attached to the hardpoints on the wing
undersurface. A bit later, in 1950 – 1951 the production of MiG-15bis begun. Powered by VK-1 engine with the higher output these
were easily recognizable thanks to the modified aerial brakes on the tail. The „bises" were produced till 1953 when the MiG-17
replaced them on the assembly lines. The Fifteens were manufactured ouside the Soviet Union. The Aero and Let facilities
in Czechoslovakia and PZL Mielec in Poland built them in relatively high numbers. The twoseaters were built by Chinese also.
Apart of the fighters more variants were built. The twoseater UTI MiG-15 was flown as a training aircraft. The majority of them left
the production line in Czechoslovakia. In Czechoslovakia many MiG-15s and bises underwent the modification to the fighter-
bomber MiG-15SB and MiG-15bisSB version with four underwing pylons. The MiG-15R / MiG-15bisR was the recce version with
cameras and MiG-15T served as a target-towing aircraft. The Fifteens were given with the NATO code designation. The
singleseaters were coded Fagot A for MiG-15 and Fagot B for MiG-15bis. The twoseater UTI MIG-15 was known under the
codename Midget.
úvodem
Stíhací letoun MiG-15 se stal jedním ze symbolů rozmachu poválečného letectví, zejména pak vývoje techniky na straně
vojenského bloku pod kuratelou Sovětského svazu. Zásadní roli hrál ve válce v Koreji, účastnil se bojů během Suezské krize a řady
dalších více, či méně významných konfliktů. Za klíčové součásti letounu – motor a šípové křídlo – však Sověti vděčí jiným
národům. Šípové křídlo vzniklo na základě výzkumných prací německých konstruktérů a do Sovětského svazu putovaly jako
válečná kořist. Motor, licenční Rolls Royce Nene, pak vznikl na půdě Velké Británie. Zadání směřující k MiGu-15 se datuje do roku
1947. Dosavadní pokusy s proudovými motory domácí provenience skončily neúspěchem a kořistní německé Jumo 004 a BMW
003 svými výkony již nestačily. Proto se Sovětský svaz odhodlal k nákupu britské licence na výrobu motorů Nene a Derwent
a několika desítek již hotových kusů motorů Nene I, Nene II a Derwent V. Zatímco okolo Derwentu byl postaven Jak-23 s přímým
křídlem, okolo Nene vznikly Lavočkin 168 a MiG-15 se šípovým křídlem a ocasními plochami. Rozdílné pojetí konstrukcí mělo
zajistit, že v případě neúspěchu jedné bude možné využívat druhou. Nakonec se do sériové výroby dostal Jak-23 a MiG-15, ale
MiG-15 svého konkurenta zcela zastínil. Jak počtem vyrobených kusů, tak celosvětovou slávou. Prototyp MiGu-15 pod značením
I-301 byl dokončen 19. prosince 1947 a poprvé se vznesl do vzduchu 30. prosince téhož roku. Druhý prototyp již dostal výkonnější
motor Nene II a první let vykonal 27. května 1948. Záhy je doplnil ještě třetí prototyp, ale zkoušky probíhaly natolik uspokojivě,
že již 17. července 1948 padlo rozhodnutí o sériové výrobě typu pod označením MiG-15. První sériový letoun byl dokončen
v červnu 1949 a postupně se rozeběhla výroba v několika továrnách po celém Sovětském svazu. MiG-15 poháněl motor RD-45F,
což byl licenční Nene II. Výzbroj tvořila dvojice 23mm kanonů NS-23KM a jeden 37mm kanon N-37. Pod křídlo bylo možné
podvěsit pumy a neřízené protizemní rakety (LR-130 a S-21). Záhy, již v letech 1950 – 1951 začaly z montážních linek sjíždět
MiGy-15bis. Poháněl je výkonnější motor VK-1 a vizuálně se odlišovaly mj. jiným tvarem aerodynamických brzd na zádi trupu.
Výroba bisů probíhala až do roku 1953, kdy je nahradily MiGy-17. Produkcí patnáctek se zabývaly i továrny mimo Sovětský svaz.
Jednalo se o československé závody Let a Aero, polský PZL Mielec a dvoumístná verze byla stavěna také v Číně. Vznikla řada verzí
a variant. Nejpočetněji zastoupený byl cvičný dvoumístný UTI MiG-15. Vyráběly se zejména v Československu. V této zemi
vynikla také stíhací bombardovací verze MiG-15SB a MiG-15bisSB se čtyřmi závěsníky pod křídlem. Vyráběly se též průzkumné
MiGy-15R / MiG-15bisR a pro tahání cvičných terčů určené MiG-15T. Typ dostal v systému kódových označení NATO jména
Fagot A a Fagot B pro MiG-15 a MiG-15bis. Označení Midget patřilo dvoumístnému UTI MIG-15.
R0011
1:72
R0011 - NAV1