Eduard Lavochkin La-7 8098 User Manual

Lavochkin La-7
SOVIET WWII FIGHTER
1:48 SCALE PLASTIC KIT
INTRODUCTION
The Lavochkin La-7 was developed from its predecessor, the Lavochkin La-5. The researchers at TsAGI (Central Aero-hydrodynamics Institute) focused
on aerodynamic improvements of the La-5 fighter, and tried to improve its performance in this way. The design changes appeared on an La-5 that was
taken off the production line. The modified design performed very well and achieved a speed of 684 km/h at 6,150 m. Following successful tests,
the Soviets decided to build another, further improved prototype .
This prototype, under the designation La-5 Etalon 1944, had its aerodynamics further refined. The major design changes were typical for the later La-7
fighter. They consisted of relocating the supercharger inlet from the lower cowling to the leading edge wing roots. The oil radiator was moved from the upper
cowling to a new position under the central fuselage. The size of the radiator flaps was also reduced. Another step taken was the improvement
of aerodynamics of internal structures.
The performance of the Etalon 1944 was welcomed by the Soviet armed forces, and the aircraft was accepted for production under the designation La-7.
The first aircraft were manufactured by Plant No. 21 at Gorkiy in May, 1944. Production was launched at Plant No. 381 in Moscow and Plant No. 91
in Ulan-Ude consequently.
The Soviet air force obtained its first La-7s in June 1944, with operational testing under combat conditions performed by personnel of the 63rd GIAP
in September and October, 1944. The tests yielded outstanding flying characteristics of the new fighter, but also its weaknesses. Very frequent defects of
the hydraulic system and engine seizing were the most noteworthy. The latter problem was the result of the relocation of the supercharger inlets, as the
propeller blades blew dust into it easier than before, leading to frequent seizure.
In June 1944, testing of a heavily armed La-7 took place. The two 20mm ShVAK cannons were replaced by three Berezin B-20 cannons of the same caliber.
However, the new weapon was not tested properly and was prone to jamming as the heavily armed La-7 entered production.
Production of the La-7 ceased in the fall of 1945, and totaled 6,158 aircraft, including 368 three-cannon versions built at Plant No. 381.
The next development steps included the experimental La-7TK with two superchargers and was developed to intercept high-altitude recce Ju 388s,
but never entered production. The La-7R had a RD-1 rocket engine mounted in its tail. The aim of this experimental machine was to increase speed,
but the project stopped in the prototype phase as the brand new and faster La-9 fighter was about to go into production.
A limited series of two-seat the La-7UTI was manufactured as well. Huge problems with the aircraft's handling qualities resulted in La-7 pilots using
the older La-5UTI for training.
The Lavochkin La-7 served in many Soviet fighter units, including elite Guards Fighter Air Regiments and Divisions. Many fighter aces flew the aircraft
and achieved a number of aerial kills from within its cockpit, the highest-scoring of them being Ivan N. Kozhedub (65 personal kills + 29 shared).
ÚVOD
Stíhací letoun Lavoèkin La-7 vznikl pokraèov?n? m v?voje typu La-5. V honbì za vyššími výkony se pracovníci CAGI zamìøili na úpravy aerodynamiky.
Na jednom La-5 staženém z výrobní linky se realizovaly zmìny, které k nárùstu výkonù – zejména rychlosti - až na 684 km/h ve výšce 6150 m skuteènì
vedly.
Sovìtské velení bylo s postupem prací spokojeno a naøídilo další vylepšení. Na letounu oznaèeném La-5 etalon 1944 se tak objevily zmìny, poté typické
pro nový stíhací typ, La-7. Vstup vzduchu do kompresoru se oproti La-5 pøemístil z horní strany motorového krytu do nábìžných hran obou polovin køídla,
chladiè oleje, dosud umístìný na spodku motorového krytu, se pøemístil na spodek trupu pod kokpit, zmenšily se boèní regulaèní klapky chlazení motoru
a celkovì došlo k vylepšení vnitøní aerodynamiky stroje. Etalon 1944 se do vzduchu dostal poprvé 1. února 1944 a po úpravách dílèích nedostatkù putoval
k vojskovým zkouškám.
Sovìtští pøedstavitelé byli s Etalonem 1944 spokojeni a sériová výroba typu zaèala v kvìtnu 1944. Letoun dostal nové typové oznaèení La-7. První kusy
sjely z montážní linky závodu è. 21 v Gorkém a do konce roku 1944 se rozebìhla také výroba v závodì è. 381 v Moskvì a v závodì è. 99 v Ulan Ude.
První stroje armáda pøevzala v èervnu 1944, operaèní zkoušky se uskuteènily u 63. GIAP v záøí a øíjnu téhož roku. Ukázaly na vynikající letové vlastnosti
letounu , ale také na èasté poruchy hydraulické soustavy a zadírání motoru v dùsledku zcela nevyzkoušeného pøesunutí vstupu vzduchu z krytu motoru do
nábìžné hrany køídla. Novými vstupy se totiž do motoru dostávalo mnohem vìtší množství prachu a neèistot.
Již v èervnu 1944 probìhly zkoušky silnìji vyzbrojeného stroje. La-7 dostal do pøídì místo dvojice 20mm kanonù ŠVAK trojici kanonù Berezin B-20 stejné
ráže. Nové zbranì sice trpìly øadou nešvarù, do sériové výroby se jimi vyzbrojené stroje nakonec dostaly. Výroba La-7 skonèila na konci roku 1945 a dala
celkem 6158 strojù, vèetnì 368 tøíkanonových.
Další vývoj La-7 smìøoval zejména k experimentùm – La-7 TK se dvìma turbokompresory mìl staèit na vysoko létající Ju 388, La-7 R mìl v zádi trupu
zabudován pomocný raketový motor RD-1. Zkoušky byly nakonec zastaveny ve prospìch nového La-9.
Vznikla také omezená série dvoumístných cvièných La-7 UTI. Obrovské problémy s ovladatelností však zpùsobily, že piloti prošli výcvikem na starších
La-5UTI.
Lavoèky La-7 se dostaly do výzbroje mnoha sovìtských stíhacích jednotek, vèetnì elitních, gardových plukù a divizí. Létala a vítìzila na nich øada
sovìtských es, vèetnì nejúspìšnìjšího z nich, Ivana Nikitovièe Kožeduba s 65 samostatnými a 29 skupinovými sestøely.
Typ se také objevil ve výzbroji èeskoslovenského letectva. První stroje pøišly na samém sklonku války. Poslední z nich dolétaly v roce 1950.
Jediný zachovaný exempláø z naší výzbroje si mùžete prohlédnout v pražském Leteckém muzeu.
White 10, Vasiliy A. Zaitsev, deputy CO, 1st GSAK, 1944
8098